Těhotná podruhé - teď už mě nic nepřekvapí, nebo ano?

Jsem maminkou tříleté holčičky

Mám za sebou těhotenství, porod, první dětský pláč, zoubky, krůčky i slova. Tím vším jsem ve zdraví prošla a tak jsem zprávu o svém dalším těhotenství přijala s klidem a obrovskou radostí. Věděla jsem naprosto přesně, co mě čeká a řekla si, že to tentokrát nebudu tolik řešit a užiju si to tak v pohodě, jak jen to půjde.

Řekněme si to totiž popravdě, ty úžasné rady a informace o těhotenství, co jsem kdysi dostala od svých kamarádek a vyčetla v knihách, mi byly ve výsledku k ničemu. Přineslo mi to víc stresu než čehokoliv jiného. Jakmile jsem vyčetla, že těhotné mají nevolnosti klidně celý den, trpěla jsem jimi celý den. Stačilo si přečíst o bolestech hlavy, krvácení z nosu, zácpách a nadýmání… no, hádejte, co přišlo.

Brožurka o průběhu těhotenství tentokrát zůstala zavřená

Já přece všechno, co potřebuji vědět, už vím. Co si pamatuju, nevolnosti a únava nejsou tak strašné, jak všichni tvrdí. To je pravda. Tedy až do té doby, než zjistíte, že si nemůžete po práci v klidu lehnout na pohovku a spát. Nebo si zajít sednout na nealko na zahrádku a vyhřívat se na slunci.

Najednou musíte poslouchat neustálé švitoření vašeho dítka, třicetkrát přepínat kazeťák, abyste našli tu melodii, kterou zrovna myslelo, dvanáctkrát na vyžádání odběhnout mrknout, jak si pěkně utírá zadek a dohlédnout, jestli si pořádně umylo ruce.

Vážně nepamatuju, že bych kdy byla tak unavená a to včetně probdělých nocí se řvoucím miminkem. Rozhodně nemám dost energie, abych prolézala bazárky a obchody s dětským oblečením a vymýšlela, bez jaké blbosti se můj budoucí potomek ještě neobejde. Ještě, že mám všechno po prvním.

A co třeba takové jídlo?

Jistě, chce to zdravou a pravidelnou stravu, čerstvé potraviny a spoustu vitamínů. S tímhle heslem chodím do obchodu a nakoupím tuny zeleniny i ovoce, kvalitní šunky a drahé sýry a doma jako správná hospodyňka všechno vyskládám, aby to bylo pěkně po ruce – nejen mě, ale i mému malému capartovi. Takže se pak nestačím divit, kam to všechno zmizelo.

Dohlížím, aby dítko mělo pravidelné obědy, svačinky a večeře, vše dostatečně teplé a různorodé. Samozřejmě mu přenechám i svojí porci, když má ještě hlad. Když pak spí, vrhnu se na spíž a zbaštím tuny sladkého, protože moje tělo nutně potřebuje doplnit energii. Na nějaké ovoce a zeleninu si v tu chvíli ani nevzpomenu.

Možná proto se člověk pak nemůže divit, že je mu hned po ránu tak blbě. A dlabat na rozjitřený žaludek těhotenské vitamíny, které jsou sami o sobě pro žaludek pěkně těžké, to je teprve nápad. Jen si řešte dilema, přijímat vitamíny a stejně je vrátit, nebo je nejíst a nemít jich dostatek. Na mou obranu ale musím říct, že se vážně snažím a občas to i parádně vyjde.

Další výborná rada do života, které se při nejlepší vůli nemohu držet je  v těhotenství nevytírejte a neluxujte

Jinak řečeno, vyvarujte se co nejvíce domácích prací, bříško to namáhá a děťátku nedělá dobře. Ovšem myslím si, že bříško se mnohem víc namáhá, když sjedete po rozmázlé jahodě na podlaze a dřepnete na zadek. Nebo když musíte zvedat těch osmnáct kilo, co se zrovna zamotalo nohama do šňůrky, která se nevím odkud zjevila na koberci. Pro mě i miminko je rozhodně bezpečnější alespoň jednou v týdnu vyluxovat a vytřít.

Na radu, příliš se neohýbejte, můžete taky rovnou zapomenout. Jak to mám asi dělat, když je každý večer v obýváku a pokojíku poházené lego/nůžky/hopsakoule/součást stavebnice, na něž zásadně šlápnete pokaždé, když vejdete. A navézt tříleté dítě, aby zvedlo ze země věc, kterou prostě nevidí – a to ani při nejlepší navigaci pomocí slov vpravo, vlevo, u tvé nožičky, apod.-  se vám jednoduše nepodaří. A to mám doma celkem schopnou pomocnici. Jak to dělají ti, co mají děti ještě mladší, to je mi záhadou.

Bohužel jednu zásadní věc, ale mají moje těhotenství společnou

Je to neustálý strach, aby všechno bylo v pořádku. Po prvních zkušenostech vím, že lékaři najdou v těhotenství padesát tisíc různých chorob a příznaků, které indikují, že něco v pořádku není a nakonec je to jen planý poplach. Chtějí se přeci „jen“ chránit. Snažím se tedy nestresovat, ale copak to jde? 

Člověk se prostě bojí pořád a všeho. O miminko, o sebe, o celou rodinu. Jde taky hlavně o to, že se cítím prostě úplně jinak než v prvním těhotenství. Z toho mám strach největší. Nemám pevnou půdu pod nohama a najednou jsem zase tak nejistá a vyděšená. Vždyť bych to měla všechno znát.

Přese všechno ale musím říct, že druhé těhotenství je o moc lepší, než první. Připomene mi to večer, když ukládám malou do postele. Ta mi dá pusu na bříško, pohladí ho a řekne, jak moc se těší na brášku. Bráška na oplátku kopne tak, aby to viděl i slepý, což malou srdečně rozesměje. Není nad to vidět svou holčičku šťastnou a vědět, že miminko je v tu chvíli dostatečně silné, aby vám „prokoplo“ díru do břicha. 

Těhotná podruhé -teď už mě nic nepřekvapí, nebo ano?

Časté otázky a odpovědi (FAQs)

Nenašli jste požadovanou otázku s odpovědí? Napište nám.

Vyplňte, kam máme zaslat odpověď na Váš dotaz.